ZVEME VŠECHNY OD 5 DO 90 LET
Letní žár nad Olomoucí nepolevuje a s ním nepolevuje ani zápas na černobílých polích. Olomoucké šachové léto pokračuje ve svém nelítostném tažení a naši tři stateční bojovníci – Miroslav, Vlado a Lubomír – stále svírají meče svých umění, byť jejich meči jsou jen dřevěné figury.
V předchozích střetnutích poznali naši hrdinové vše, co šachová válka přináší. Pěšáci se vrhali vstříc jisté zkáze, aby otevřeli cestu mocnějším družinám, koně vyráželi do nečekaných výpadů a střelci z dálky křižovali bojiště svými smrtonosnými pohledy. Věže držely pevnosti, dokud jim síly stačily, a králové ti nejcennější ze všech se ukrývali v bezpečí svých hradů, obklopeni věrnou družinou.
Tu se podařilo protivníka srazit na kolena, onde však osud naklonil svou tvář soupeři. A byly i chvíle, kdy po dlouhém zápolení usedlo ticho na šachovnici a oba válečníci, unavení, leč neporažení, si podali ruce na znamení smíru.
Avšak nechť nikdo nepropadá předčasnému veselí ani žalu! Bitva ještě není dobojována. Nad šachovnicemi stále visí prapor nejistoty a o konečných vítězích dosud nerozhodly ani osudy, ani bohové šachu. Každý další tah může změnit běh celého tažení.
Miroslav, Vlado i Lubomír tedy znovu nastupují do boje. Slunce pálí, čela se potí a čas na hodinách nemilosrdně ubíhá. Soupeři z cizích krajů již čekají, připraveni hájit svou čest i poslední pěšce.
A tak nezbývá než zvolat:
Kupředu, stateční rytíři olomoucké šachovnice! Ať vaše věže stojí pevně, střelci nechť míří přesně a králové nechť se dočkají vítězného návratu!
Kdo nakonec pozvedne vítězný pohár nad hlavu a komu zůstane pouze čest padlého bojovníka, to ukáže až poslední bitva.
Páteční ráno 22. května 2026 nebude jen obyčejným začátkem dalšího dne, ale tak jako loni v tento den, kdy souboj obou družstev se v Olomouci konal, se naši hráči se v ranních hodinách vypraví na cestu dalekou. Hradec Králové a jeho šachoví bojovníci jsou již připraveni na souboj, který prověří jejich kvality. Protože se jedná o tradiční klání, které zatím vyrovnané je. Tak zvědavost z výsledků je veliká a boj bude napínavý. Pro naše hráče bude znamenat něco mnohem většího, další cestu do Hradce Králové, města, kde šachy nejsou jen hrou, ale také mostem mezi lidmi, kteří se už roky setkávají nad černobílými poli šachovnic.
Už samotná cesta bude mít své kouzlo. V ranním tichu nádraží se budou scházet známé tváře, zazní první pozdravy a úsměvy těch, kteří vědí, že je čeká den plný napětí, radosti i přátelských rozhovorů. Ve vlaku nebude nouze o vzpomínky na minulá utkání, o rozbory slavných partií ani o lehké žertování, které vždy dokáže zkrátit dlouhé kilometry.
Každý z hráčů poveze do Hradce nejen své figurky a připravené varianty, ale také očekávání. Protože právě tato tradiční setkání mají zvláštní atmosféru. Soupeři u šachovnice jsou zároveň přátelé mimo ni. Po každé partii přichází podání ruky, společný smích nad přehlédnutým tahem i dlouhé debaty o tom, kde se partie lámala.
Hradec Králové už bude připraven přivítat další pokračování krásné tradice. V sále opět zavládne soustředěné ticho přerušované jen tikotem hodin, ale kolem něj bude cítit něco víc než jen soutěžení. Bude tam radost ze setkání lidí, které spojuje stejná vášeň.
A právě v tom spočívá kouzlo těchto cest.
Nejde jen o výsledky a body do tabulky. Jde o okamžiky, které zůstávají v paměti ještě dlouho po dohrání poslední partie. O společnou cestu domů, kdy se znovu probírají nejzajímavější momenty dne. O pocit, že člověk patří do kolektivu, kde si lidé rozumějí i beze slov.
Proto bude i letošní cesta do Hradce Králové nadějí na další skvělý zážitek. Na nové příběhy, nové šachové bitvy a především na další setkání s přáteli, které spojuje hra stará staletí hra královská, hra šachová.
Opět začínají v listopadu šachové turnaje. Ano, náš klub nebude stát opodál. A věříme, že dosáhneme zaslouženého úspěchu.
V zimních měsících, kdy vítr od Olomouc řeže do tváří ostřeji než poznámka rozhodčího po nemožném tahu, se odehrála velká šachová bitva okresního významu. Turnaj byl nelítostný, mrazivý a především historický – náš hrdý tým ŠK Sigmia Olomouc B se totiž umístil v první desítce družstev.
Pravda, nastoupilo pouze osm týmů. Ale jak pravil náš kapitán, "desítka je stav mysli".
Sál kulturáku byl vytápěn tak úsporně, že se figurky držely u sebe v naději, že si předají trochu tepla. Hráči seděli zkřehlí nad šachovnicemi a dech se jim srážel nad pozicí stejně rychle jako jejich pěšci po nešťastném zahájení. Vítězství ŠK Sigmia trošku zamrzlo.
Favoritem byl podle tabulky jasně 1 SK Prostějov D, který vládl soutěži jako zimní král. Jejich 35½ bodu působilo majestátně a soupeři proti nim nastupovali s výrazem lidí, kteří si zapomněli rukavice.
Druhé místo obsadil SK Prostějov E, zřejmě rodinný podnik, kde si céčko, déčko i éčko navzájem půjčují zahájení. Bronz vybojoval ŠK Šternberk, jehož hráči působili dojmem, že taktické obraty trénují už od jeslí.
Čtvrtý skončil STAV-IZOL ISO Olomouc B – tým, jehož název zní spíše jako stavební zakázka než šachový oddíl, ale izolovat soupeřova krále umí znamenitě.
Páté místo patřilo Sokol Citov, šesté TJ Sokol Tovačov a sedmé SK ROŠÁDA Prostějov, který sice rošádu zvládá, ale zbytek partie už méně.
A pak jsme tu byli my.
ŠK Sigmia Olomouc B se po sedmi kolech hrdě usadil na osmém místě.
Když jsme si přečetli, že jsme "v první desítce", zavládlo nadšení. Náš nejmladší člen se dokonce zeptal, zda dostaneme medaile. Kapitán ho ujistil, že morální ano.
Naše jediná výhra přišla v kole, kdy soupeři dorazili jen v šesti lidech a jeden z jejich hráčů si spletl termín. Remízu jsme slavili jako triumf strategického génia, přestože vznikla trojnásobným opakováním pozice, protože oba hráči zapomněli, jak pokračovat.
Nejdramatičtější moment přišel, když náš první šachista obětoval dámu. Dodnes není jasné, zda šlo o hluboký plán, nebo přehlédnutí. Každopádně partie skončila rychle a soupeř mu poděkoval za "kreativní přístup k materiální rovnováze".
Další památný okamžik nastal, když jsme si spletli zapisování tahu a půl hodiny jsme analyzovali partii z vedlejšího stolu. I to je týmová spolupráce.
Když byl turnaj ukončen a vítězný pohár putoval do Prostějova, my jsme odcházeli s hlavou vztyčenou. Ne každý tým se může pochlubit tím, že se umístil v první desítce a zároveň poslední.
Zima pomalu ustupovala a my jsme si slíbili, že příští rok budeme ještě silnější. Minimálně budeme trénovat počítání týmů před zahájením soutěže.
A tak končí zimní příběh o odvaze, vytrvalosti a jedné velmi hrdé osmé příčce. Protože jak říká náš kapitán: "Nejde o to, kolik týmů hrálo. Jde o to, že jsme je všechny nechali za sebou… alespoň v tabulce odspodu."
Ambice jsou jasné:
Udržet se v první desítce.
Ideálně poskočit na sedmé místo.
Protože pravý šachista se nepozná podle počtu bodů, ale podle schopnosti vysvětlit porážku jako dlouhodobou strategii.
Šachový klub Sigmia Olomouc má své místo na regionální šachové scéně jako stabilní společenství hráčů různých generací, jeho příběh může být uchován a předán dál právě díky historické galerii a dokumentaci. Pokud máte k dispozici fotky, roční zapisníky, články nebo vzpomínky bývalých členů, můžeme společně rozšířit tuto esej a vytvořit bohatou a osobitou historickou vzpomínku.
V síni z černého a bílého kamene, kde podlaha připomínala nekonečné šachové pole, stál Král. Ne na trůnu, nýbrž uprostřed bojiště, obklopen tichem před bouří. Nový rok teprve nadechoval svět, a přece už bylo cítit krev budoucích tahů.
"Dnes nebude milosti," pronesl Král tiše. Ne proto, že by chtěl děsit své věrné, ale proto, že pravda bývá ostřejší než meč.
Jezdci, hrdí a neklidní, podupávali kopyty osudu. Jejich cesty byly křivé, nelogické, a právě proto smrtící. Jeden z nich se uklonil Králi, oči planoucí oddaností. Věděl, že se možná nevrátí. Věděl, že jeho skok může zlomit celou bitvu nebo ho pohřbít v zapomnění.
Na diagonálách se tiše pohybovali Střelci. Neúprosní, trpěliví, s pohledem upřeným daleko za hranice okamžiku. Jejich šípy nelétaly vzduchem, ale časem. Každý výstřel byl rozhodnutím, z něhož nebylo návratu.
A pak byla ona. Dáma. Nejrychlejší, nejsvobodnější, nejnebezpečnější. Její plášť vlál jako prapor naděje i zkázy. Věděla, co se od ní očekává. Věděla, že přijde chvíle, kdy se Král neohlédne a ona vykročí vstříc jisté smrti, aby otevřela cestu přežití.
"Oběť není prohra," zašeptala, když se dala do pohybu. A šachovnice zadržela dech.
Boj byl krutý. Pěšci padali po desítkách, bezejmenní hrdinové prvních linií. Jezdec prorazil obranu, než byl obklíčen. Střelec zasáhl cíl, ale odhalil vlastní srdce. A pak, v jediném okamžiku, Dáma zmizela z pole. Ne s výkřikem, ale s důstojností, jaká náleží jen těm, kdo chápou cenu vítězství.
Když prach usedl, Král zůstal stát. Zraněný, obnažený, ale živý.
A to stačilo.
Protože v těchto bojích se nehraje o krásu figur, nýbrž o přežití smyslu. A Král stejně jako každý šachista, který vstupuje do nového roku se nikdy nevzdá bez boje, bez ztrát a bez obětí.
Král je mrtev, ať žije král
Takže přeji všem našim členům vítězství na poli šachovnic po celý rok 2026
Královská hra mezi městy
Každý rok, jakmile první jarní slunce protáhne své zlaté prsty přes hanáckou pláň a dotkne se věží Olomouce, začíná se mezi šachisty šuškat o jedné věci: "Letos zase jedeme do Hradce. Nebo Hradečáci dorazí k nám"?
Turnaj mezi Olomoucí a Hradcem Králové není jen obyčejným šachovým kláním. Je to rituál. Událost, která přesahuje jednotlivé partie. V klubu JALTA se stoly lesknou jako šachovnice samy, figury čekají, pečlivě srovnané jako by věděly, že budou součástí něčeho většího než jen hry.
Z Hradce přijede družstvo s hrdostí, které má však silnou sestavu.
Proto olomoučtí šachisté jsou v napjatém očekávání vyrovnaného klání, které se bude konat
Vždy ve čtvrtek 14:00
14.3.2025 v 14:00 startujeme.
V březnu se v Olomouckém klubu Jalta odehraje dramatický šachový turnaj, který jistě přiláká pozornost mnoha šachových nadšenců. Deset hráčů se utká v systému každý s každým, což znamená, že každý hráč čelí všem ostatním účastníkům. Tento formát zajišťuje napínavé a vyrovnané zápasy, kde každý tah rozhoduje o vítězství nebo porážce.
Olomoucký klub Jalta tak bude místem, kde se rodí nové šachové legendy.
Zde jsou výsledky s výpočtem bodů podle Sonneborn-Bergera:
výsledky s výpočtem bodů podle Sonneborn-Bergera
ZDE SE MŮŽETE DOVĚDĚT NĚKTERÉ UDÁLOSTI Z ŽIVOTA NAŠEHO KLUBU
Úterní ráno bylo chladné a věstilo den nabitý zážitky. Ranní vstávání nebylo zrovna obvyklé pro vášnivé hráče šachu, kteří si rádi přispí, když nemusí vstávat k šachovnici. Tentokrát však nebylo zbytí. Brzký odjezd z Olomouce do Pardubic vlakem byl pro čtveřici našich borců příjemným zpestřením jinak všedních dnů.
Do knihovny v Hradci Králové toho rána přijeli šachisté z Olomouc s očekáváním i úsměvem na tváři. Staré přátelství mezi oběma družstvy bylo již tradicí pevně zakořeněnou v čase, a přece každé další setkání neslo cosi nového. Vždyť šachy nejsou pouze hrou figur na šachovnici, nýbrž i střetáváním myslí, povah a životních příběhů.
Sedmý březen léta páně 2026 byl dnem krutého boje na čtyřech šachovnicích.
Bylo chladno, takové to moravské chladno, které se neptá, zda máš kabát, ani zda hraješ bílými. V klubovně se proti sobě postavily dva tábory: TJ Sokol Tovačov a ŠK Sigmia Olomouc. Osm šachovnic. Osm bojišť. A ani krok zpět.
