NA DOMÁCÍM HŘIŠTI REMÍZA

Toto klání, jež vesvětle klubovny Jalta svou kapitolu napsalo, zůstane zapsáno v kronikách Sigmie jako den, kdy rozum a srdce spolu hrály hru spravedlivou. A třebaže skóre nepřevážilo, v této "citovce" na šachovnici zvítězilo šlechetné přátelství.

Ó vzývána jsi Sigmie v zrcadle času

V svělém sálu klubovny Jalty, v srdci sídla slavného spolku ŠK Sigmia, se toho dne, jenž roku Páně 2025 psán byl, odehrál boj neúprosný. Střetli se v šachovém klání bojovníci ŠK Sigmie s bratry z družstva TI Sokol Citov. Vpravdě to bylo klání, jež srdce pohnulo – neboť ono nelítostnou vášní i dovedností přetékalo.

Ve znamení šachovnice dřevěné zasedly mysli bystré i duše odhodlané. Přísný pán času tikotem svého hodinového stroje velel rytmu jejich úvah. Boj započal v duchu vážném, a bílá s černou na poli čtvercovém o nadvládu se utkaly.

Citovka, jež se srdce dotkla

Ne náhodou byl Citov jménem přisouzen onomu udatnému družstvu. Jakmile první jezdec na pole vkročil, mezi hráči se rozhostila atmosféra soucitu i úcty. Neboť byť bodů rozdílných si žádali, nebylo záměrem, aby srdce navzájem ranili.

Partie byly jako křehké tance, figury se pohybovaly s grácií hodnou dvorských rytířů. Každý tah, každé obětování pěšce i každý vítězný střelec – toť bylo dílo hodné zápisu v knize moudrosti šachové. Přec však vítězství Sigmia nedobyla, ani Citov plně triumf neslavil. Bylo to vyvážené, jak nebesa samotná usoudila – čtyři body k čtyřem vyrovnány byly.

Hra a její paměť

Když zvony odměřily konec boje, nevládla zde hořkost, nýbrž pocit bratrství a soudržnosti. "Ó, jak vzácné jest, že v tomto střetu nebyl poražený," pravil vůdce Sigmie, skláněje se před soupeřem. A Citovští na oplátku přikývli se slovy vděčnosti.

A tak zanechal tento zápas, i bez vítěze, hluboké stopy na srdcích všech přítomných. Byl zrcadlem toho, co šachy přinášejí – ne jen soupeření, ale i pochopení, vzájemný respekt a radost z duelu duševního.